Sedím v sedle svého Rock Machina a řítím se úzkou lesní stezkou. Všude okolo mě jsou štíty hor a jen těžko se snažím uhodnout kudy cesta dál povede. Přijíždím na rozcestí a nepřehlédnutelný modrozelený ukazatel s červeným cyklistou mě směruje do prudkého stoupání. Už mám za sebou několik desítek kilometrů namáhavé trasy. Projel jsem několik malebných vesniček. Většinou jedu po štěrkových a lesních cestách, ale někdy i po horských silničkách. Z čela se řine pot, svaly dostávají zabrat. Po několika dalších kilometrech přijíždím ke krásnému horskému stavení. V oknech kvetou kytky, venku pobíhá pes. U několika stolečků sedí mezi několika turisty také skupina bikerů. Zdravím tak jak se tu zdraví Grüss Gott. Usedám na volné místo a objednávám si pivo cyklistů – Radler Bier (Radler je v překladu cyklista). Tak toto je typický obrázek rakouského Alpentouru.
Alpentour – nejdelší souvislý okruh pro horská kola na světě
Co to tedy Alpentour vlastně je? Nejdříve si musíme trošinku vysvětlit situaci. Rakousko se skládá z několika krajů. Jedním z nich je Steiermark (Štýrsko). Tato překrásná část země začíná na východ od Salzburgu a končí za Grazem. Z těch největších alpských štítů dostala už jen menší část. Zbytek je podobný našim Krkonošům a přechází až do rovin. Žijí zde však velmi hodní a aktivní lidé. A tak, jako první přišli na to, jak turisticky využít krásnou krajinu. Jako první pochopili obrovský potenciál a budoucnost horských kol a rychle vybudovali grandiózní okruh pro horská kola, který nemá obdoby. Nevznikl samozřejmě den ze dne. Cyklističtí nadšenci si budovali svoje lokální trasy a okruhy. Ty byly postupně spojovány do souvislejších celků. První část, která byla otevřená už pod názvem Alpentour, byla trasa z Ramsau do Mürzzuschlagu. Byla 350 km dlouhá a měla převýšení 8300 výškových metrů. To samozřejmě bikovým nadšencům nestačilo. Vždyť hor a cest tu bylo obrovské množství. A tak nakonec byly připojeny a propojeny další úseky do jediného výsledného dnešního celku. I tak ještě zůstalo dost samostatných značených tras pro horská kola, které se do tohoto projektu již nevešly a které si je možno projet nezávisle. Všichni ostatní přišli s podobnými projekty později. V ostatních údolích Alp tak nyní vzniká mnoho nových tras pro horská kola. Jsou ale nedostatečně nebo vůbec značené a většinou jsou zanesené jen v mapkách. Tyto mapky se navíc špatně shánějí. Podlouhlá mapa Alpentouru je k dispozici na celé trase skoro všude. Naleznete jí jak v informačních střediscích, tak v opravnách a prodejnách kol, ale také ve většině restaurací, hospůdek a penziónů na trase.
Takže Alpentour je dnes celkem 16 propojených tras pro horská kola. Je možné začít první etapou a pokračovat až do konce, pokud nám to síly dovolí. To je opravdu namístě. Nejsou to jen tak ledajaké trasy. V průměru je každá z nich od 60 do 110 km dlouhá. Na cestách z údolí k vrcholkům se na každé trase v nasbírá převýšení od 1500 do 2500 výškových metrů. Netrénovanému jedinci dá už jedna jediná trasa pěkně zabrat. Skupinky trénovaných bikerů jezdí při jednom vícedenním výletě najednou 3 až 4 etapy. Poslední dobou se také rozmohlo pořádání závodů pro horská kola. I Alpentour je pro tyto účely využíván. Honosně se tomu zde říká Alpentour trophy. Je to ve stylu velkých závodů jako je australská Crocodile trophy. S tou se to však samozřejmě nedá srovnat. Letos od 3. do 7. července proběhla jedna taková čtyřdenní akce se startem v Grazu. Celkem závodníci najeli okolo 350 km. I tak je to ale velmi hodnotný výkon.
Ale vraťme se k Alpentouru. Ten má tedy 14 hlavních etap. Navíc má ještě dvě takzvané Romantik tour etapy. Ty nejsou o nic méně náročné, ale tvoří jakousi propojku na hlavním okruhu. Také značení těchto dvou etap je barevně jinak vyvedené. Vedou však krásnou horskou krajinou podobnou Krkonošům a Šumavě zároveň. Všechny trasy dohromady jsou 1138 kilometrů dlouhé. Celkové převýšení, které tady cyklista nabere je úcty hodných 31305 výškových metrů. To už je opravdu pořádný biking. Kdo projede všechny trasy, je přinejmenším hodně dobrým amatérským závodníkem.
Na druhou stranu nesmíme tuto krásnou horskou cyklistiku zavírat i před méně výkonnými sportovci. Je tu vždy několik fíglů a možností, jak to udělat, aby si zde přišel každý na své. Trasy jsou vedeny tak šikovně, že velmi často je možné etapu o kousíček zkrátit. Pokud tedy jedou výkonnostně rozdílní cyklisti, mohou se vždy dohodnout na korekcích tratě. Ten silnější si vyjede předepsaným horským výjezdem a ten pohodovější si cestu zkrátí evidentní zkratkou, která se sama nabízí. Po určité době se zase na dohodnutém místě sejdou a společně pokračují dále až do cíle denní etapy.
Velmi často vede trasa Alpentouru poblíž nějaké jiné, známé cyklostezky. Hned po stratu Z Ramsau se tři etapy klikatí kolem známé Ennské cyklotrasy. V dalších částech pak cyklisté občas kříží nebo vidí další trasy. Jsou skoro vždy označeny zelenými cedulemi s nápisy jako je R5, R8, R46 a R48. I tyto stezky často slouží pro dojezdy do míst přespání nebo do kempu či pensiónku. Dále jsou pak také vítanou zkratkou, když už dochází síly. Většinou jsou určeny pro sváteční jezdce a tak jízda po nich je rychlá a pohodová. Často jsou budovány na starých náspech a trasách, kde dříve jezdily vláčky po úzkokolejných železnicích. Po vytrhání kolejnic a zarovnání povrchu tu tak vznikly krásné cyklostezky s minimálním převýšením.
Všechno se dá vyčíst a předem připravit z již zmiňované mapky Alpentouru. Ta má praktický podlouhlý tvar, takže jde dobře zastrčit do volné kapsy batůžku nebo kamelbacku. Když se rozevře, je na jedné straně celková mapa s vyznačením všech tras. U každé trasy je graf převýšení s vyznačením kilometráže. Barevně jsou označeny jednotlivé druhy terénu. Od žluté až po hnědou. Čím tmavší, tím je struktura terénu drsnější. Žlutě jsou vyznačeny silničky. Na druhé straně mapy je detailní popis každé z tras. V procentech je vyjádřený druh terénu, který odpovídá grafům. Na závěr je zde vybráno na celém okruhu celkem 45 otestovaných penziónů a restaurací, kde se cyklisté mohou ubytovat. Takže se dá zjednodušeně říci, že by se dal celý okruh Alpentouru absolvovat jen s malým batůžkem. Cyklista by přenocoval tam, kam právě dojede, na základě široké nabídky ubytování. Pro nás šetřivější cestovatele ale není tento způsob přenocování zcela nejlepší. A to je asi jediná věc, která se dá mapce Alpentouru vytknout. Zcela ignoruje kempování a možnosti přenocování ve vlastním stanu. Skupinky českých cyklistů musí tedy sami pečlivě pátrat po místech levného přenocování a často zasahovat do etap takovým způsobem, aby v oblastech s menší hustotou kempů, mohli bez přerušování pokračovat. Rakušané předpokládají, že když už někdo tyto těžké cesty na horských kolech jede, zaslouží si potom důstojný odpočinek v malebném horském pensiónku. Snad se k tomu také postupně dopracujeme a budeme po vydatné rakouské večeři před spaním upíjet pivo Radler v hezkých horských alpentourových hotýlcích, které se zde nazývají Gasthof. Otázkou pouze zůstává, jestli se z toho potom nevytratí ta pravá cestovatelská romantika.
Jedna z věcí, proč cyklisty na horských kolech láká projíždět etapy Alpentouru, je pohostinnost místních lidí a pohoda, která tu je všude cítit. I když trasa není zrovna procházka růžovou zahradou, je možné denní dávku kilometrů rozumně rozložit a přestávky si naplánovat přesně do míst, kde jsou velmi příjemné hospůdky. Někdy je člověk až překvapen, kde všude se nacházejí. Bývají označeny vlaječkou, která hlásá, že je to cyklistům jedoucím Alpentour přátelská hospůdka a tedy ta pravá, kde je záhodno zastavit, odpočinout si a posilnit se. Je jen potřeba si uvědomit, že bývá ještě dost kilometrů do cíle a pít tedy s rozmyslem. Tedy co se týká piv již zmiňované značky Radler nebo oblíbeného světlého kvasnicového piva.
Nejhezčí místa na trase Alpentouru
Co nás na celé trase čeká pěkného. Úžasný a nevíce ježděný je začátek a konec Alpentouru. Ten je v oblasti Dachsteinu a Schládminských Taur. Výjezd na spodní stanici lanovky na Dachstein každého hned na začátek pořádně prověří. Za odměnu pak ale následuje krásný sjezd, který pokračuje dál poté, co se cyklista vymotá z lesů kolem Ramsau, známého běžkařského střediska, kde trénuje Kateřina Neumannová. Tento hezký sjezd je ale vykoupen následujícím stoupáním z obce Grobming. Zde je velmi krásná a úzká soutěska Öfen s velmi prudkým výjezdem. Na druhé straně hor je za odměnu přehrada Salza Stausee. Historickou hodnotu regionu si člověk uvědomí při průjezdu Admontem, kde je vyhlášený unikátní restaurovaný klášter z 11.století. Podobně tomu je při průjezdu St.Gallenem. Zde cesta vede okolo krásného hradu Burg Gallenstein. Cíl jedné z etap je ve známé poutním místě Mariazell. Je zde krásné románský kostel, který byl ve 14. století goticky přestavěn. Cedule Alpentouru je přímo ve středu města. Kousek za ním, ale již mimo trasu, je horské jezero Erlaufsee s možností koupání a občerstvení. Na tomto místě je také přímo na břehu kemp, kde se dá přenocovat. K jezeru jezdí z Mariazellu po úzkých kolejích historický vláček.
Výraznou kulisou nad městem Mürzzuschlag je hora Stuhleck, kam další etapa Alpentouru míří. Zde si vystoupáte z nadmořské výšky 670 m. do téměř 1590 m. Takovou zajímavostí a skoro pravidlem je, že si Alpentour nedává za cíl dosáhnout vrcholy hor. Důležitější je cesta než vrchol. Platí to i v tomto případě. Už v dálce vidíte chatu na vrcholu Stuhlecku, kdy se cesta Alpentouru zalomí a začne padat do protějšího údolí. Někdy je to trochu zklamání, ale dá se na to zvyknout.
Na své si cyklista vrchař přijde naopak při výjezdu na Schockl 1440 m.n.m.. To je dominanta Grazu. Výletní místo obyvatel. Vede na něj lanovka skoro až z města. Výjimka potvrzuje pravidlo a tak zde se vyjíždí až na vrchol. Je zde dostatek občerstvovacích možností. A tak je opravdu příjemné posedět zde a prohlížet si město Graz, které vidíte přímo pod sebou jako na dlani. Už není potřeba nikam spěchat. Pokud jedete správným směrem, tak následuje desetikilometrový sjezd až na kraj města. Trasa dál kličkuje příměstskými čtvrtěmi a ulicemi. Pokud zde končíte, je nejlepší variantou vyhnout se středu města a ukončit putování na malém náměstíčku pod překrásným kostelem na Mariatrost.
Další pokračování Alpentouru má několik chuťovek, či perliček.Jedním z nich je bezesporu výjezd z městečka Koflach na Altes Almhaus. Zde se pomocí silných nohou dostanete do 1640 m.n.m a vyšlapete téměř 1200 metrů do výšky. Cestou je několik velmi obtížných pasáží. Ale aby toho nebylo dost, hned po dlouhém sjezdu následuje neméně brutální výjezd na Steinplan, zase ještě trochu výš, do 1656 m.n.m.. Záver Alpentouru zase míří ke Schladmingu. Ale v cestě je ještě překážka. Tou je sedlo Solkpass. Má pěkných 1788 metrů n.m., a je to nejvyšší dosažený pod celého okruhu. Pak následuje sjezd do údolí řeky Enns a dojezd je po úbočích schladminských sjezdovek.
Mnoho zajímavostí nejde popsat. Musíte je zažít sami na cestě. O tom cestování právě je. Často se stane, že přijedete do městečka, kde je místní slavnost. Tancující lidi vám zabrání v průjezdu a je lepší si vychutnat atmosféru a chvíli posedět s nimi. Nebo vám v průjezdu zabrání právě probíhající svatba. Svatebčané vás přinutí sesednout s kola, připít si místním červeným vínem na zdraví nevěsty a ženich a na závěr musíte pilou přepilovat kus obrovského kamene. To je zvyk. Pak vás nechají pokračovat.
Každá z etap má něco zvláštního a o každé by se dalo samostatně dlouho psát. Nejlepší je ale odjet do Rakouska, nasednou na horské kolo a Alpentour si sami projet. Nevím o nikom, kdo by všechny trasy projel najednou. Určitě je to téma na plánování dovolené po kouscích na několik let. Zkuste to. Když budete mít štěstí na počasí, určitě na zážitky spojené s průjezdem Alpentouru nikdy nezapomenete. Alpentour se stal již dnes trochu kultovní záležitostí. A tak se můžete z cesty po něm vrátit v oranžovém nebo zeleném tričku s logem Alpentouru a na hlavě můžete mít podobnou čepici. Ale pod čepicí to není. Je to v nohách. Na Alpentouru se musí hodně fest šlapat.